Kde máme hranice pomoci?

16.04.2016 10:35
Lidé by si měli pomáhat, myslím, že s tímto názor bude souhlasit většina. Ovšem občas přicházejí situace, když už sami cítíme, že nám samotným síly docházejí a že už nemáme energii nadále pomáhat a být opěrným bodem. Pokud přesně tyto pocity zaznamenáte, je důležité, abyste se nebáli je otevřeně říci všem, kteří pomoc potřebují, nebo dokonce vyžadují.
Každý z nás má své hranice a možnosti, a pokud bychom pomáhali už nad rámec naší vlastní energie, začneme tak škodit sami sobě a to je špatně. Toto je hranice, kterou byste si vždy a za všech okolností měli hlídat. Umět říci promiň, ale už to nejde… promiň, ale už nemůžu…promiň, ale nyní ne, dej mi nějaký čas.
A toto může nastat nejen v rodině, u přátel, ale i ve vztahu. Jakmile jeden z partnerů je znatelně slabší než druhý a dlouhodobě tak čerpá energii a podporu partnera, k vysátí musí zákonitě dojít dříve nebo později. A bohužel, takto energeticky nevyrovnaný vztah nemá moc šancí na přežití.
 
 
 
Proto je tak důležité být si ve vztahu oporou navzájem… Jednou pomůžu já, podruhé potřebuji podporu od tebe. A pak vše bude fungovat tak, jak má. Energie budou vyrovnány.
 
 
Kupodivu nejčastější výkyvy v pomoci a předávání, ba až vysávání energií dochází u kamarádů, kamarádek (hlavně ženy mezi sebou k tomu mají silné sklony). Nebojte se kamarádku odmítnou, umět říci NE, pokud cítíte, že nyní sama nemáte dost síly… Jestliže je to skutečná přítelkyně, pochopí to. Pokud ne, jde jí jen o "kradení" vaší energie, ze které je pak ona sama "živa" (uklidňování, ujišťování, rozebírání dokola a dokola jen jejích problémů, kdy vaše problémy jí nezajímají…).
 
 
Věřte, že není nic zlého, či špatného na tom, když občas nemůžeme pomoci, nemáme dost síly a energie a slušně pomoc odmítneme.
Každý z nás má své hranice a nikdy bychom neměli pomáhat na úkor svého vlastního zdraví.
 
 
Já mám například jasnou dohodu s jedním zlatým človíčkem, že si narovinu řekneme, kdy nemůžeme pomoci, nemůžeme hned napsat, nebo já třeba hned vyložit karty apod. A z této dohody mám výborný pocit. Hlavně z doby, kdy jsem to byla já, kdo pořád otravoval a potřeboval odbornou radu, názor a pomoc. Kdy jsem potřebovala vědět maximum informací a nemusela se tak bát, že překročím únosnou mez, protože jsme si jasně řekly: Jakmile toho bude moc, řekneme si to na rovinu.
 
 
A vřele doporučuji, nastavte si tuto otevřenou řeč i vy mezi nejbližšími. Není nic lepšího pro váš klid a dobrý pocit, než když budete vědět, že jakmile toho budete mít opravdu až nad hlavu, řeknete STOP a ten druhý to pochopí.
 
 
Mesalinda
 
 
Zpět